Foukej, foukej, větříčku

Kdo by to byl řekl, že bude dneska šestnáct. Řekla mi to Martina, ale bohužel pozdě. Už jsme totiž byli na Suomenlinně, slavné ostrovní pevnosti, památce Unesco a já nevím, co ještě. A že těch šestnáct znamená metrů, které se k nám blížila obrovská vichřice každou sekundu, jsem poznal, až když jsem skoro uletěl pod prvním poryvem větru. Ten vítr byl normálně tak silný, že nás odfoukával pryč a proti němu se dalo jenom po čtyřech nebo když se člověk současně přitahoval rukama za nějaký řetěz. A navíc s tím větrem letěly malinké ostré ledové střípky, které pěkně rozřezávaly kůži na nechráněných částech návštěvníků.

Tímhle se střílelo po chudácích krvežiznivých dobyvatelích.

A tady jede jeden krvežiznivý dobyvatel. Střílet není třeba, mezi ledovými krami v bouři uvízne každý.