Rock'n Ice v Korkeasaari

Na mezinárodní soutěž ledových sochařů jsem se těšil už asi měsíc. Proto jsem také dnes vstával neobvykle brzo, abych stihl ještě díla mistrů v plném proudu. Venku patnáct pod nulou (počasí v ČR zase drží krok s Helsinkami) a takový hodně nepříjemný vítr.

Na veliké bloky ledu se braly všechny nástroje od škrabky po motorovou pilu.

Dva typičtí obyvatelé Jakutska (nebo jak se tomu říká) Alexei a Evgenij byli zatím nejrychlejší. Aby taky ne. Na otázku: "Kakája u vás pagóda?" řekli něco jako "Sórok pjať." s nevinným úsměvem. Asi těch pětačtyřicet nebylo nad nulou podle toho, jak zručně oplácávali svou sochu někdy i holýma rukama.

Mezi vystavenými sochami z prvního kola, co bylo minulý týden, byli třeba takoví krásní motýli ...

... sob nápadně připomínající "hodiny s jelenem" ze starců na chmelu ...

... létající ryba zakončená vrtákem ...

... nebo věž dolu Petr Bezruč.

A teď hurá mezi zvířátka !
Možná si říkáte, co by tak mohlo asi žít v zoologické zahradě v Helsinkách. Třeba polární medvěd, polární liška nebo ...

... polární koza, důležitý to zdroj mléka polárních expedic.

Soba samozřejmě taky měli, jakpak by ne.

A toto je polární bizon Luboš.

A jeho kamarád polární buvol Karel (všimněte si té podoby).

Ovšem vidět lva v této zeměpisné šířce, výšce a dálce je opravdu vzácné. Ale když už ho mají ve znaku, tak musí být i v zoo.

Po lvovi mě už nepřekvapil ani chlupatý velbloud. Tomu očividně zima nevadila, takže nechápu, proč Laponci jezdí na saních tažených psy nebo soby, když by mohli jezdit v krásných velbloudích karavanách.

Viděli jste někdy tak ošklivou myš?

A tady lachtan nebo tuleň nebo co to vlastně je chňapá ploutví po ledu a předvádí, že jeho tělesná stavba ho právem řadí mezi savce.