Expedice Oravankolo

Zavřel jsem za sebou dřevěné dveře a vstoupil do jiného světa. Do světa tak trochu pohádkového, schovaného za mlžným oparem, který ze mě v chuchvalcích stoupal. Přestože byla noc a všude kolem les prokládaný obrovskými balvany, prosvítala přede mnou dole hladina zamrzlého jezera. Světla venkovních svíček v úplném bezvětří vypadala jako lampičky rozházené po zemi a při troše fantaze jsem v nich uviděl klikatou cestu směřující dolů k vodě. Když jsem se zastavil na břehu, vychutnal jsem si na okamžik pohled na veliké jezero daleko od civilizace, hluboko v národním parku. Jezero lemoval tmavý les a nad tím vším se otevírala neobyčejně jasná hvězdná obloha. Je zajímavé, že tady ve Finsku nejsou vidět přelétající satelity. Možná to bude tím ostrým sklonem země ke slunečním paprskům, takže jsou vlastně všechny ve stínu. Otočil jsem se zpátky a viděl Jirku s baterkou na čele motajícího se mezi svíčkami dolů. Kouřilo se z něj jako z parní lokomotivy. Přímo nad prostředkem jezera svítil Orion a nalevo ode mě nejjasnější a trochu mihotavá hvězda Sirius. Všechno se odráželo na malé tmavé skvrně na hladině stejně intenzivně, takže vysekaná díra v ledu vypadala jako okno plné hvězd. Díra byla asi čtyři metry od břehu. Nechali jsme ručníky na kameni a vydali se tam jen v cuklích. Museli jsme rozlámat asi půlcentimetrovou vrstvu ledu než se jeden z nás odváží mezi plovoucí kry skočit. Byl jsem to já a tento čin řadím do sbírky k dalším svým extrémním výkonům jako chození po ledovci bez maček, sjíždění sjezdovky na běžkách nebo divoká jízda s Cipískem na motorce. Ve chvíli, kdy mé tělo opouštělo relativně pevný led na okraji a mizelo pod hladinou jsem si totiž uvědomil, že jediná informace o hloubce byla pronesená jen tak mezi řečí Holanďanem, který tam stejně ještě ani nebyl. Nebylo to sto dvacet centimetrů, ale nejmíň sto šedesát. Stejně jsem byl vděčný za to, že tam bylo vůbec nějaké dno, od kterého jsem se v následujících sekundách odrazil a zuřivě se po mokrém ledě soukal ven. Bylo čtrnáctého ledna a v národním parku Nuuksio kousek od Helsinek by teploměr ukazoval asi deset stupňů pod nulou, kdyby jej někdo měl.