jedno malé pikkujoulu ...

Předvánoční oslava ústavu mostního stavitelství znamená, že se nejchytřejší hlavy z levého křídla druhého patra našeho departmentu (takže všichni) vypraví školním minibusem do turecké restaurace. Většinu hlavních hrdinů už znáte z předešlých vyprávění, tak jen pro pořádek: všechno u nás řídí profesor, kterému všichni říkají Aarne a ten poslouchá jenom naši sekretářku Elzu, potom tam máme dva asistenty Lauriho a Risto a technika Bertila, co neumí anglicky. Zbylé tři místa u stolu jsme obsadili my, studenti (já, Karlien a Wenzhong), ale nebylo to tak jednoduché, protože se profesor s Laurim někde zapomněli (sekretářka říkala, že na jiné oslavě).

Když se objevili v restauraci, omlouvali se, že byli na meetingu ... ale po chvilce z nich vylezlo, že je dnes den stavebních inženýrů a že se tam pily koktejly :o) Objednali jsme si polévku s mořskými potvorami, kořeněné kuřecí maso a turecké víno. Bylo to moooc dobré. Někteří z vás už určitě zahlédli fotografie pod tímto textem, takže vidíte, že nezůstalo jenom u jídla a pití. Šéf resaurace slavnostním tónem oznámil, že nám přišla zatančit světoznámá břišní tanečnice Kristýna. Po několika oravdu krkolomných (nebo spíš břicholomných) kouscích se vrhla k našemu stolu, který nejvíce povzbuzoval (tleskali jsme a skandovali jako na hokeji) a tahala Lauriho na parket. Ten se nedal, ale profesor se nenechal dvakrát přemlouvat.

To byl signál pro nás studenty a vytáhli jsme jako na povel digitální foťáky. Taková příležitost se už nikdy nemusí naskytnout.

Můj foťák bohužel odmítnul spolupracovat s baterkami, takže fotky pro tuto exkluzivní reportáž poskytla Karlien. A myslím, že se jí povedly.