Finčech

Pod tímto tajemným jménem se skrývá skupinka lidí žijících ve Finsku, kteří se chtějí bavit a není náhodou, že většina z nich mluví česky, slovensky nebo podobně. Dokonce mají i své internetové stránky se spoustou užitečných informací: http://www.fincech.wz.cz/


Hádanka
Každý první čtvrtek v měsíci se setkávají v české hospodě Hádanka, takže jsem tam taky vyrazil poznat nové kamarády, pozdravit staré a zjistit, co se pěknéo v Helsinkách bude v nejbližší době konat.

České pivo tam samozřejmě dostanete s finskou obsluhou (to znamená dojdi si sám a zaplať předem) a cenou, za kterou by u nás byla skoro půlka bečky.

Pikuláš (finsky Pikkulas)
Jak jsem již napsal, chytrá kombinace českého Mikuláše a finské pikkujoulu párty dala vzniknout názvu Pikuláš. Tento rok jsme ho oslavili v Annentalu hned v úterý po dni nezávislosti. Pikuláše organizovalo oficiální sdružení Bohemia, neoficiální sdružení Finčech a přispěla svým darem i česká ambasáda (vlastně každý něco donesl ... ani já jsem neodolal), takže byl potom problém všechny připravené dobroty sníst a vypít.

Oleg pravděpodobně našel tu nejlepší část švédskéo stolu. Když jsem se tam totiž objevil já, zbylo tam jenom zelí a sladkosti.

Když vtrhnul do místnosti čert s kouřícím hrncem na zádech, ze kterého koukaly dvě nohy, daly se děti do pláče.

Situaci naštěstí zachraňoval Mikuláš, který si pro změnu držel polovinu času ruku pod bradou poté, co mu praskla gumka od vousů.

Sabina a tučňák

Honza a Olf (zkratka od Rudolf, kdo by nevěděl)

Rantasauna
Hned druhý den pořádal Jarek rozlučkovou saunu v Otaniemi, což byl docela dobrý nápad, protože se zužitkovaly i pikulášovské přebytky. Nového jídla a pití tam bylo taky spousta, takže nikdo, kdo přišel, nepřišel zkrátka. Protože se dá ze sauny vyběhnout asi sto metrů po molu a skočit do moře, musel jsem to vyzkoušet. Bohužel mě nikdo nevaroval, že naboso to bude trošku nepříjemné. Prvních pár metrů běhu bez bot po ledu se dalo přežít (byl jsem dokonce rychlejší než Jirka, který se tam snažil dobruslit v bačkorách), potom už to začalo nepříjemně pálit, ale naštěstí bylo moře blízko. Pěticentimetrová vrstva ledu mě skutečně překvapila, ale byla tam (ne náhodou) vysekaná díra. Tak šup do vody (!) a rychle zpátky. Po tom, co jsem zažil v zamrzlém moři, mi už bylo jedno, jestli běžím zpátky po ledě nebo po žiletkách ... prostě už abych byl zase v sauně.

Vysaunovaní, dobře najezení a dobře naladění finčeši.