Sváteční výzdoba v ulicích už svítí, Santa vystoupil z vlaku do Rovaniemi a hrne si to do své jeskyně, všude se prodávají nádherné vánoční ozdoby, cestáři sypou sníh na veliké hromady, děti se po nich kloužou, dospělí se kloužou i bez hromad na zledovatělém chodníku. Finové (a nejen ti) pořád jezdí na kolech, ve výlohách jsou sobi a plyšoví oslíci z medvídka Pu. Co nám ještě chybí ? Přece koledy. Kdo dnes toužil po koledě, mohl přijít do Temppeliaukio, což je ten slavný kostel vytesaný ve skále a dostalo se mu vánoční hudby plnými doušky. Finština je opravdu melodický jazyk, samé samohlásky (něco jako "strč prst skrz krk" by Fin neřekl ani po sudu vodky). Publikum bylo ale nějaké zmrzlé, nechtělo tleskat. Tak si jeden čech na kraji lavičky tlesknul jako první a hle, najednou to šlo. Potom tleskali všichni a skoro pořád.
Sbor doprovázel někdy pianista s flétnistkou a dokonce se tam jednou objevila i houslistka. Cello (finsky sello - díky Lucko) tam sice nebylo, ale třeba budeme mít příště více štěstí.
To jsou krásné píšťaly, že ? Moc jsme se těšili, že je dneska uslyšíme, ale na varhany se nakonec nehrálo. Tak snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat