Osmnáctý den

Nebudete věřit, co se mi přihodilo. Ani já tomu sám ještě nevěřím. Odepsal jsem na inzerát, kde jedna češka nabízela kuchyňsé vybavení a různé harampádí, co zbyly po někom, kdo opustil Helsinky. Říkal jsem si, že balík nudlí a nějaký talíř by určitě vylepšili naši kuchyň a (vzhledem k prázdné ledničce a poličkám) zdvojnásobili jeji hodnotu. Úplně mi vyrazilo dech, když jsem k ní přišel včera do kanceláře a ona toho měla tři obrovské krabice od banánů. Musel jsem se mnohokrát ujistit, že to opravdu nepotřebuje a chce se toho zbavit. S tím jsem vážně nepočítal, ale jednu jsem si vzal a začal to postupně v batůžku přenášet na koleje. Takže naše kuchyň teď vypadá konečně jako kuchyň, protože jsem přinesl: sůl, pepř, cukr moučku i krystal, podravku, strouhanku, mouku, normální i rozpustnou kávu, kapučíno a čokoládu, smetanu, olej, dresing na saláty, sojovou omáčku nebo co to je, barevné nudle, špagety, dva druhy rýže, hromadu krabiček čajů, rozinky, tenisák, jar, alobal, voskový papír a obalovací fólii, podložky pod talíře, podběračku, dvě sady příborů a dva talíře, tři sklenice na víno, hrníček a určitě jsem ještě na něco zapomněl. A jestli budu chtít, tak tam jsou ještě další dvě takové bedny, kde bych si mohl odnést třeba hrnec, naběračku nebo konvici na čaj. Ještě teď jsem z toho trochu v šoku. A takhle teď vypadají moje poličky :