Lidé z města Helsinki
žijí jako sardinky.
Proto i já takhle z rána
vyrazil jsem do neznáma.
Tikkurilo, Tikkurilo,
z hlavy se mi vykúrilo,
jestli tamten kámen, hlína
nebude už Hämeenlinna.
Konečně jsem v Tampere.
Koukám, jak se tam pere
koberec u vody
má to své důvody.
Potom na svém traktůrku
zajedu si do Turku
a na lodi s labutí
provolám slávu Ti,
finská panno z města Pori,
kam jezdíme na brambory.
Krása všude dokola,
Vaasa - Jeppo - Kokkola,
následuje Raahe,
nestavíme, je to drahé.
Přistál jsem v Oulu
na hlavě mám boulu.
Teď už sedím v pendolínu,
venku sobi žerou hlínu
nebo dupou na záhonky
a já s lahví samohonky
doufám, že se neopiju
dřív, než budu v Kuopiju.
Žádné komentáře:
Okomentovat