Mrzne až praští

Přišlo to z Ruska … jako ostatně všechny přírodní katastrofy podle místních lidí (horký vzduch v létě, popel z hořících lesů na podzim, studený vzduch v zimě a ptačí chřipka na jaře). Ale zase na obranu našich slovanských bratří musím napsat, že vzhledem k poloze Finska to není ani moc překvapivé. Výsledkem jsou ukrutné dvaceti až třicetistupňové mrazy na východě a na jihu. Ano, správně … Laponci na severu už pomalu chodí v krátkém rukávu a já jsem si vybalil svou nejteplejší péřovou bundu. To je nespravedlivé.
A v tomto počasí jsme plánovali jet do Kirjalansalmi podívat se na nejdelší řetězový most ve Finsku. Matti mi sice řekl, že v žádném případě nikam nejedeme, protože “it should be freezing like hell”, ale Jukka nám hned druhý den změnil plány s tím, že se má oteplit na příjemných –15. Pořád nechápu, jak jsem mu mohl naletět.
Měření venkovní teploty přímo v autě jsem po pár kilometrech vědecky zpochybnil. Nemůže být přece –26, když mělo být jenom patnáct pod nulou. A měl jsem pravdu. Venkovní cedule u cesty ukazovala –28. Slunce svítilo, mrzlo až praštilo a na sněhových závějích kolem cesty se vznášel … co to? … opar? … kde se vzal?

Tohle fakt nechápu. Možná mi to nějaký fyzik vysvětlí. Na přímém slunci při téměř třicetistupňovém mrazu to vypadalo, že sníh přeskakuje kapalnou fázi a sublimuje přímo v hustých chuchvalcích páry. Je to možné? (Varianta B je, že tam ústilo potrubí teplovodu)
Most je opravdu krásný a jestli by chtěl se mnou někdo v létě jet na kole do Archipelaga -musí se přes něj stejně přejet- nabízím zdarma exkurzi (na fotce nic není vidět, všechno zajímavé je pod silnicí). V zimě mě tam už ale nikdo nedostane!

Nešlo o to, že bylo přes pětadvacet pod nulou a ukrutně foukalo. Ten most je ocelový a asi si dokážete představit, jak příjemné je trávit tři hodiny pověšený na konstrukci a něco tam kutit. Několikrát jsem se pokoušel si sednout aspoň na traverzu, ale rychle jsem si to rozmyslel. Nakonec jsem ke vší smůle přimrznul k zámku, který jsem se marně pokoušel odemknout. V přimrzávání už začínám být expert. Stačí v takové zimě po něčem kovovém hrábnout holou rukou a už to je … potřetí během dvou dnů. Naposledy jsem zůstal přilepený ke schůdkům do jezera, když jsem se tam šel vykoupat :-)