Zpět na místě (nejednoho) činu

Tak jsem zase zpátky v Helsinkách, městě plném nečekaných věcí jako +5°C začátkem ledna, zdražené jízdné a plno Finů prohánějících se na kolech. Předtím, než jsem tady ale začal lepší polovinu svého pobytu, strávil jsem několik báječných týdnů doma (mezitím se nic tak důležitého nestalo až na to, že jsem málem pozvracel celé letadlo). Můžete se tedy pokochat nějakými obrázky:

Naše kapela se stále se měnícím obsazením a s názvem "hrej jak umíš, na všechno, co ti příjde pod ruku a když znáš aspoň polovinu slov, tak zpívej"

V této chvíli jsme byli výše než je nejvyšší finská hora. Všichni Finové, těšte se ... jestli za mnou přijedete, poznáte teprve, co je to kopec.

A společné foto. Začíná se mi na fotografiích rozmazávat obličej. To je špatné znamení.