Ale když přibývalo majitelů ďábelských strojů na spalovací motor, museli postavit širší a pevnější most kousek po proudu a ten starý zatím chátral a chátral až dochátral. Zůstaly z něj jenom kamenné základy. Teď ale na druhém břehu stojí spousta nových domů a škola, proto někoho napadlo postavit na původním místě nový most, ještě krásnější. Není to náhodou, že místní patrioti a členové Lions Clubu v Alahärmä oslovili právě profesora Jutilu, který už ve Finsku spáchal téměř dvě stovky mostů a lávek. Profesor ale vymyslel, jak spojit příjemné s užitečným a zadal návrh mostu jako náplň předmětu "Bridges-special assignment" všem třem nešťastným studentům (Anttimu, Wenzhongovi a mi). Takže první mrazivý den, kdy klesla teplota v Helsinkách pod 15°C čtyři otužilci sbalili pásmo a gumáky a vydali se na sever změřit, co po starém mostě ještě zůstalo.
Slavnostní překročení pětašedesáté rovnoběžky - nádraží v Kauhavě nám dává svými poledními stíny zlověstně najevo, že už jsme docela blízko polárnímu kruhu. Dále už železnice nevede našim směrem a musíme pokračovat autem. Teplota sestoupila pod mínus dvacet, farmářské domky pomalu ubývaly kolem cesty a já měl pocit, že jedeme opravdu na konec světa, když ...
Kde se tady vzala cedule "Mika Salo Racing Circuit"? A co tady dělá zábavní park? Jak může někdo závodit ve formulích na místě, kde se většinu roku lámou sobí spřežení v zatáčce a kde jezdí jenom ta auta, která někdo nastartoval třista kilometrů jižněji? Profesor taky udiveně kroutil hlavou a to ještě netušil, že nás členové Lions Clubu pozvou do ...
... luxusní restaurace pětihvězdičkového hotelu, který patří k nejdelšímu závodnímu okruhu pro motokáry na světe. Je to přesně ten typ restaurace, kde si dáte lehký oběd a objeví se vám pod ubrouskem třímístné číslo. Napochodoali jsme v pohorkách mezi zdobené židle, chlupatý koberec, plátěné ubrousky a stříbrné příbory. Byli jsme tam docela sami až na pianistu, co nám celou dobu hrál líbivé melodie a vrchního, který nás přišel uvítat. Stoupl si do čela stolu a začal přednášet finský jídelníček. Chytal jsem s až v části, kdy výjmenovával francouzská vína a chválil jejich ročníky. Poté naštěstí všechno zopakoval v angličtině. Spolu s jídlem se na nás přišel z kuchyně podívat i drobný stařeček s vysokou bílou čepicí, hluboce se ukláněl a přál nám dobré chuti.
Během oběda jsme se dozvěděli, co dělá tak velké zábavní centrum tak na severu. Založil ho jeden místní patriot, který si vydělal miliony v továrně na nějaké dráty, továrnu prodal a teď mu vůbec nevadí, že tam budou chodit návštěvníci tak maximálně dva měsíce v roce. Po jídle nám vrchní doporučil navštívit obložený stůl zákusky a termoskami s kávou včetně různých přísad na prosklené terase s výhledem na kompletně zasněžené závodiště.
Další program byl navštívit prozměnu největší kryté závodiště motokár: Power Palace pár metrů od okruhu.
Uvnitř se závodilo jako o život. Zaměstnanci nejmenované finské firmy na mobilní telefony si to tam byli rozdat se svými šéfy.
Ale zpět do práce. Profesor a Wenzhong přišli na to, že to nebyl zrovna chytrý nápad vzít pětimetrové pásmo na sedmdesátimetrový most. Všimněte si jejich obuvi. Dokážete si představit strávit čtyři hodiny ve dvacetistupňovém mrazu v gumákách? Já jsem velkorysou nabídku zapůjčení gumové obuvi odmítnul a nacpal jsem si dvoje hrubé ponožky do pohor.
A tak se měří v Číně.
Po mrazivém odpoledni stráveném na budoucím staveništi jsme se sešli v místním kulturním domě, dostali glögy, kávu, koňak a hromadu prospektů. Zbytek dne jsme tam také prodiskutovali o plánu naši práce na projektu a o případných odměnách (které stejně asi nebudou).
Kdopak přeloží tento nápis ?
Žádné komentáře:
Okomentovat