To bylo dneska ráno překvapení, když mi paní sekretářka řekla, že se po mě sháněl Bertil, náš technik, se kterým jsem nikdy nemluvil (to z jednoho prostého důvodu, protože já neumím finsky a on anglicky). Vysvětlila mi, že s ním pojedu na jednu farmu pro dřevo na mé experimety. Tak huráááá. Bude se konečně něco dělat. Naskočili jsme do minibusu, naložili nějaké nářadí, objeli fakultu zezadu a zastavili. "Tak to jsem mohl dojít pěšky", pomyslel jsem si. Bertil pořád něco vykládal, rozhazoval rukama, různě měnil hlas, smál se tomu a vůbec mu nevadilo, že mu nerozumím. Takový milý ale poměrně hlučný člověk, ještě že jich nemáme víc. Ale ne! Ze dveří zkušebny se vyhrnul další dělník, který jako by Berilovi z oka vypadnul. Třeba bude umět anglicky. Zahlaholil na mě:"Máj englis not vél", naskočil do auta a zbytek cesty mluvil finsky. Vlastně ještě mi řekl: "Fám iz sérty jérs egou" s takovým posunkem, po kterém jsem poznal, že farma bude asi 30 kilometrů daleko. Rád bych věděl, jak těm dvěma dám vědět, co vlastně chci.
Tak jsme dojeli. Pat a Mat vytahují pilu. No snad nebudeme kácet stromy.
Hraní pantomimy v oddíle se mi konečně vyplatilo. A po dvacetiminutovém předvádění ohybové tuhosti mechanického spoje, pochopil, že to má prostě nařezat na kousky a naložit do auta.
Tak jsme to krásně vymysleli. Dokonce jsme nemuseli ani vytrhat zadní řadu sedadel. Stačilo je jenom sklopit a trošku po nich poskákat. Ale pššt. Profesorovi to raději nebudeme co ? Říkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat