Messias

Pokud někomu bude připadat divné nebo nudné, že jsem přidal hned dvě zprávy z literárního, dramatického a hudebního soudku, tak se omlouvám, ale i takové věci patří k finsku. Nenadarmo tady mají přes třicet symfonických orchestrů, desítky pěvěckých sborů, divadelních, baletních a operních souborů. A protože je dnes první sobota v listopadu a slaví se Pyhäinpäivä (kdo nerozuměl, znamená to den všech svatých), pořádal se včera v bílé katedrále koncert G.F.Händelova Mesiáše a dneska budou všechny hřbitovy pokryté svíčkami jako zářící koberce. Měl jsem docela štěstí, protože jsem se na koncert vydal s odbornicí na slovo vzatou. Má průvodkyně Jana nejenže studuje hudební teorii, ona dokonce už Mesiáše zpívala ve sboru ... no řekněte, mohl jsem si vybrat líp ? Asi ne.

Vyhrabal jsem další fotku bílé katedrály, tentokrát jsem vyfotil i cara Alexandra, který ji tam hlídá.

Hrálo se na tři třetiny a i s prodloužením to trvalo něco přes tři hodiny takže to byl úctyhodný výkon jak pro účinkující, tak pro posluchače. Sestava byla následující: soprány a alty nastoupily v modročerném, tenory a basy v černobílém, celkem asi 80 zpěváků. Smyčcový orchestr hrál s cemballem a ze střídačky se postupně přidaly i trumpety, tympány a další dechy. Nechyběli ani čtyři sóloví zpěváci: Hanna-Leena Haapamäki, Essi Luttinen na levé straně, Petri Bäckström a Arttu Kataja na pravé straně. Zpívali nádherně, árie střídala árii v rychlém sledu, to se musí uznat, ale protože pěli orginální agnlickou verzi, hned mě překvapilo krásné zvučné "rrrr" (takové "rrrr" můžete najít jenom ve finštině, když někdo zahlaholí "terrrve!" až se otřásají okenní tabule), které dávalo už tak složitému staroanglickému textu další dimenze. Violista nám začal nádherně koulet očima, když se mu povedlo zahrát něco jiného, než skladatel plánoval. Při jedné árii se objevily trumpety na ochozu za sborem, takže zlatí cherubíni na oltáři, jakoby ožili. Bohužel trumpetistka měla trošku problém s nástrojem, podezřele na něj v pauzách koukala, něco dokonce začala šroubovat. Asi se jí to tam trochu ucpalo, protože u svého partu začala nepřirozeně rudnout. Ale plíce na to očividně měla, takže jsem o ni neměl strach. Zato violista po ní loupnul škodolibým pohledem s radostí, že konečně je středem pozornosti nkdo jiný. O přestávkách se servírovala šťáva a sušenky, takže koncert to byl se vším všudy. Vřele doporučuji každému, kdo nemá problémy s vážnou hudbou nebo chozením do kostela, ale u nás pravděpodobně uslyšíte německý překlad.

P.S: a jestli někdo tvrdí, že Mesiáše vůbec nezná, tak pěkně kecá ... každý určitě viděl Monty Pythony a hledání Svatého Grálu nebo hrál počítačovou hru Worms, takže slavné "Halelujah" musí znát.